... o technickém hodnocení sestavy (Zpravodaj 1/2007)

20. března 2009 v 11:20 |  Na slovíčko s ...
Katka Lerlová: Když vymýšlím sestavu na závody a umisťuji tam cviky, musím se řídit i jejich technickou hodnotou. Není žádný seznam cviků, které jsou nejtechničtější a které méně (a taky by to byl nesmysl), ale říkám si, že nějaké kritérium existovat musí. Tak mě napadlo položit pár otázek rozhodčím.


První otázka - jak by musel cvik vypadat, abyste si hned řekla: Ano, tohle je opravdu technicky náročný cvik?

Šimona Drábková: Technicky náročných je mnoho cviků. Namátkou technicky náročné cviky předvádí Sheila Lady Krejčové, pracuje na dálku, samostatně a bývají to složité cviky samy o sobě. Ale není samozřejmě jediná. To byl jeden příklad, který mě napadl jako první.

Pokud bych měla napsat, kdy je pro mě cvik vrcholem technické obtížnosti, tak je to víceméně cokoliv, co pes předvádí samostatně na dálku a zády k psovodovi, který na něj taktéž nevidí a nedělá nic čím by psovi napomáhal v jeho práci.

Konkrétní zcela smyšlený příklad: řekněme, že pes na jeden povel odejde do vzdálenosti několika metrů od psovoda, který zatím taktéž zády k psovi odchází na druhou stranu. Stále bez dalších povelů pes udělá trpaslíka, a poté si lehne a připlazí se k psovodovi, který mezi tím dělá holubičku.

Lucie Hübnerová: Například chůze po předních je obtížný cvik jako blázen, ale už na hranici rozporu s přirozeným pohybem psa.

Petra Malá: Každý cvik který je proveden přesně a precizně je technicky náročný a zabere hodně času při tréninku. Jsou cviky, které danému plemeni nemusí činit problém díky jeho fyzickým možnostem a naopak. Myslím si, že kritérium pro nejtechničtěji obtížný cvik se nedá specifikovat. Já sama z vlastní zkušenosti vím, že zdánlivě jednoduchý cvik jsem učila Britu déle, než cvik, který vypadá v provedení obtížněji. A tak pokud posuzuji soutěž, neutkví mně v paměti jeden cvik, ale vždy sestava jako celek. Pokud se zvolí k danému cviku vhodná hudba, která daný cvik vystihne, i to je technicky náročné. Aby pes udělal v danou chvíli to, co po něm psovod požaduje, ale abych přeci jen odpověděla na tuto otázku, tak náročnější cviky psa jsou všeobecně ty, kdy pes musí pracovat samostatně bez pomoci svého pána, který nemůže ovlivnit práci svého psa.

Andrea Rezková: Konkrétní opravdu technický cvik mě teď nenapadá, ale je zde spoustu věcí kterými můžete skoro každý cvik ztížit a tím určitě ztechničtit. Cvik, který je na dálku, je určitě technicky obtížnější, než ten, co pes provádí v těsné blízkosti psovoda. Technicky nejobtížnější je pro mě asi to, když pes pracuje sám bez viditelných povelů psovoda, a třeba i bez toho, aby psovod na psa koukal.

V bodovací kartě pro rozhodčí na závody dogdancing je oddíl technické provedení. Konkrétně bych se zaměřila na stupeň obtížnosti/ výkon. Dejme tomu, že mám několik psů stejného plemene (takže žádný z nich není v určité oblasti omezený svými fyzickými možnostmi) a každý z nich předvádí jiný cvik. Zajímalo by mě, který cvik byste jako rozhodčí ohodnotila po technické stránce nelépe. Pokud byste nějaké cviky považovala za rovnocenné, taky mě to zajímá Předpokládejme, že všechny cviky jsou provedené bez chyby a hodí se do choreografie. Co je obtížnější (popřípadě proč):

? když pes jde normálně u nohy (heel position) NEBO obráceně (reverse heel position)?

Šimona Drábková: Předpokládám, že je řeč o pohybu psa dopředu v obou případech. Technicky náročnější je jednoznačně reverse heel position. Samozřejmě za předpokladu, že je pozice přesná a těsná. Tedy, že pes je nalepen na noze psovoda a psovod mu nikterak nepomáhá rukama.. Důvody, proč je obrácena pozice složitější, jsou ty, že pes a psovod nemohou udržovat oční kontakt a nejen to, pokud je cvik opravdu proveden jak má být, psovod nemá přesný přehled co pes dělá- nevidí kam se dívá atd.

Lucie Hübnerová: Obráceně, protože většina psů je zvyklá ze služebního výcviku nebo minimálně základu poslušnosti na cvik chůze u nohy (v základním provedení).

Petra Malá: Pokud bych měla vyhodnotit, který prvek je těžší, tak bych opět ve všech odpovědích brala sestavu jako celek. Pokud by pes měl v sestavě jak heel position tak reverse heel position, tak by na tom byl lépe než ten co by tam měl jen heel position. Co se týče techniky. Pozice, kdy je pes obráceně, je náročnější, protože se psem neudržuji oční kontakt.

Andrea Rezková: Technicky obtížnější je určitě reverse heel position, protože při normální heel position udržujete se psem oční kontakt, a to při obrácené pozici nemůžete. Nevidíte kam pes kouká a díky tomu taky nevíte, jestli se na vás v danou chvíli plně soustředí.

Romana Vavřinová: Tyto cviky jsou podle mého názoru vyrovnané. Hodnotila bych především přesnost cviku.

? když se pes plazí mezi nohama psovoda NEBO vedle?

Šimona Drábková: Tak tady bych hodnotila obě pozice zhruba rovnocenně. V obou případech se pes musí plazit a dodržovat tempo a pozici podle psovoda. Pokud bych se ale musela opravdu rozhodnout, která pozice je těžší, řekla bych pozice u nohy. A to z toho důvodu, že mezi nohama psovoda je pes do jisté míry lépe "ohraničen" a nehrozí tak možné vychylování se do strany směrem od psovoda.

Lucie Hübnerová: Jak který pes, pro dominantnějšího psa může být třeba problém plazit se mezi nohama psovoda, ale všeobecně určitě vedle, protože nohama můžeme snáz udržovat správný směr plazení, když je pes "mezi".

Petra Malá: Pokud pes pracuje samostatně a přesně, oba dva prvky jsou náročné.

Andrea Rezková: Myslím si, že tyto dva cviky jsou technicky na podobné úrovni. Možná o trošku technicky obtížnější je pozice vedle psovoda, protože když se vám pes začne plazit jinam než chcete nemůžete s tím nic udělat, v pozici mezi nohama psovoda si můžete hlídat lépe, kam se plazí.

Romana Vavřinová: Obojí hodnotím jako plazení - čili stejně. Z hlediska obtížnosti bych hodnotila více body např. odplazení se psa od psovoda.

? když jde bokem vedle psovoda NEBO před ním NEBO za ním?

Šimona Drábková: Není upřesněno jakým směrem vedle psovoda. Pokud by se jednalo o směr k psovodovi, pokládám tuto pozici za "nejsnazší". Pokud pes dokáže dodržovat pozici u nohy víceméně se jen snaží být nalepen na psovodovi a odpadá tady vychylování do strany směrem k psovodovi. Pozice před a za psovodem je ze stran neohraničená, tudíž se pes musí rovnat tak aby se nevychyloval ani do jedné strany. Pozice za psovodem je samozřejmě nejnáročnější. Psovod nevidí na psa.

Pokud by byla řeč ještě o chůzi do boku v pozici u nohy, kdy pes jde směrem od psovoda, tak to je těžší než směr za psovodem ve stejné pozici a považovala bych to zhruba srovnatelné s pozicí před psovodem. Opět jsem předpokládala, že cviky jsou provedeny přesně bez pomoci rukou, pouze na slovní povely.

Lucie Hübnerová: Určitě za, vždycky je cvik obtížnější, když pes nevidí psovodovi do obličeje a není oční kontakt.

Petra Malá: Tady jsou všechny prvky taky technicky náročné, ale pozice, kdy pes je za psovodem, je technicky více náročná, poněvadž psovod nevidí na svého psa.

Andrea Rezková: Z těchto tří možností je určitě obtížnější chůze do boku v pozici za psovodem, psovod na psa nevidí, pořádně ani neví co tam pes dělá. Další dvě pozice bych hodnotila technicky na stejné úrovni.

Romana Vavřinová: Všechny jmenované cviky vyžadují zvládnutí cviku "stranou" opět bych hodnotila stejně a kladla velký důraz na vypracování - tzn. musí být vidět, že jde pes do boku.

? když pes couvá od psovoda samostatně NEBO s ním couvá na zadních?

Šimona Drábková: Tak tady ovšem už záleží na plemeni. A také není upřesněno jak daleko pes samostatně odcouvá. Předpokládám, že je to na značnou vzdálenost, ne pouze několik kroků.

Takže pokud půjde o plemeno typu BSP např. tak bych jako obtížnější hodnotila chůzi po zadních. U čivavy zase samostatné odcouvání od psovoda. Je to samozřejmě dáno různou tělesnou stavbou psů a tudíž různou obtížností pozice na zadních nohách.

Lucie Hübnerová: Samostatně, cviky na dálku jsou vždy pro psa obtížnější.

Petra Malá: Každý z těchto cviků je sám o sobě technicky náročný. Na první pohled, pokud se cvik vidí, by se zdálo, že chůze po zadních je jednoznačně technicky obtížnější, ale cvik, kde pes pracuje a psovod zůstává na místě, je na techniku také velmi náročný. Zase záleží na tom, jak by to bylo zakomponováno do sestavy, ale pro mě oba cviky jsou technicky náročné na provedení, pokud jsou zacvičeny čistě a přesně.

Andrea Rezková:V tomto případě jde o dva jiné cviky a zde hodně záleží na tom co je to za plemeno psa… Pro nějaká plemena je chůze po zadních skoro přirozená, a pro jiná je to dost obtížný cvik, tady to opravdu nemůžu posoudit.

Romana Vavřinová: Tyto cviky bych vůbec nesrovnávala a hodnotila jako různé.

? když pes skáče dokola přes psovodovy nohy NEBO když to samé provádí přes ruce, zatímco psovod klečí?

Šimona Drábková: Zde záleží na technice a výšce skoku. Jinak bych obě pozice hodnotila technicky stejně.

Lucie Hübnerová: Přes ruce je to asi obtížnější, protože psovod je pro psa v nezvyklé pozici.

Petra Malá: U tohoto cviku se soustředím na to, jak pes skok provádí, jestli je to k danému plemeni dostatečné provedení skoku. Jinak si myslím, že oba cviky jsou stejné.

Andrea Rezková: Tyto dva cviky bych hodnotila jako technicky stejně náročné, možná ty skoky které jsou vyšší jsou náročnější.

Romana Vavřinová: Těžší na naučení bývají přeskoky rukou, ale opět hodnotím stejně s důrazem na přesnost cviku. Pes by měl opravdu skákat (ne vyskočit jen předními packami) a psovod by neměl během skoku nohu nebo ruku snižovat.

? když pes zůstane v póze trpaslík (sedí a přední nohy má ve vzduchu), zatímco psovod od něj couvá NEBO když pes odcouvá a sám pak udělá trpaslíka?

Šimona Drábková: Když to vezmu jako komplexní figuru, tak je náročnější ta, kdy pes od psovoda odcouvá. Je přirozeně těžší to, když pes couvá od psovoda, než když pes dostane povel zůstaň a vzdaluje se psovod. Pózu "trpaslíka" navíc v situaci, kdy pes odcouvá provádí až na povel psovoda daný ze vzdálenosti. Takže i to je těžší. Předpokládala jsem, že v póze pes setrvá v obou případech stejně dlouhou dobu.

Lucie Hübnerová: Když pes samostatně odcouvá, samozřejmě, protože pes v podstatě provádí dva cviky, kdežto v prvním případě má pouze zůstat v jednom cviku.

Petra Malá: U tohoto cviku je těžší to, že pes navíc sám odcouvá.

Andrea Rezková: Když pes sám odcouvá od psovoda a pak udělá ve vzdálené pozici pózu je určitě technicky náročnější cvik, protože pes musí plnit povely na dálku. Když v té póze jen zůstane a odcouvá psovod je pro psa méně náročné.

Romana Vavřinová: Druhý jmenovaný cvik bych hodnotila jako cviky dva, takže pokud jde o zisk bodů a budou-li cviky vypracovány přesně, vyšší bodové ohodnocení bych dala druhému jmenovanému cviku.

? když pes psovoda těsně obíhá, zatímco ten má roztažené ruce a nedívá se na něj NEBO daleké obíhání, kdy psovod psa celou dobu sleduje?

Šimona Drábková: Nedovedu si představit, proč by se psovod v prvním případě na psa nedíval. To že za ním nevytáčí hlavu, neznamená že psa nevidí. Zde je jednoznačně těžší daleké obhání, zvlášť pro nepastevecká plemena.

Lucie Hübnerová: Záleží na tom, co je to za psa. Pro ovčácké psy je obíhání psovoda (pasení) přirozené a není na něm nic těžkého. Pro ostatní plemena je jednodušší obíhání na blízko.

Petra Malá: Je to opět záležitost celé choreografie a tady je potřeba brát úvahu dané plemeno, kterému obíhání je vlastní, nečiní mu problém psovoda obíhat na dálku. Ale pokud jsou obě plemena stejná, a každý provádí stejný cvik, záleží na celkové choreografii.

Romana Vavřinová: Lépe bych hodnotila daleké obíhání, považuji to za těžší cvik.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama