Ptáme se expertů (Zpravodaj 1/2006)

20. března 2009 v 9:40 |  Ptáme se expertů

OTÁZKA: Jak dlouho před závodem vymýšlíte choreografii, jak dlouho ji pak cvičíte, jak při tréninku měníte choreografii do výsledné podoby, jak postupujete při tréninku (trénujete choreografii v celku nebo po částech, a když, tak po jakých)?


Vanda Gregorová

Co se týče vymýšlení choreografie, nechávám to většinou dost na poslední chvíli, sestavu vymýšlím cca 3 týdny před závody (pokud si neponechám stejné vystoupení, jako jsem už někdy měla). Někdy se mi stane, že se mi nakonec nějaký prvek znelíbí a ze sestavy ho vyřadím a nahradím lepším třeba den před soutěží. Hodně si zakládám na výběru vhodné hudby, kde se mi líbí, když se písnička v průběhu mění (rychlostně, jiná melodie atd.). Při nacvičování s Brutem procvičuji hlavně technicky složité prvky, nebo i jejich sekvence, pokud jdou hned za sebou, jinak úplně celou sestavu cvičím v celku maximálně dvakrát-třikrát. Kdybych totiž cvičila stále celou sestavu za sebou, přestalo by ho to bavit. Tak týden před závody už většinou nechám Bruta být, nebo procvičujeme pouze složité prvky a já si bez psa procházím hudbu a učím se sestavu nazpaměť. Docela dobře se dá i improvizovat, protože výhodou dogdancing je, že (pokud to všude nerozhlásíte) nikdo dopředu neví, jak by vaše sestava měla vypadat a co chcete dělat. :-)

Hela Potfajová

Ak má choreografia vyzerať pekne uhladene, musí si v nej byť psovod istý. Len tak môže dávať jednoznačné a pre psa dobre čitateľné povely. Psovod musí do detailu poznať každý tón skladby a vedieť ktorá konkrétna pasáž bude nasledovať, ako dlho bude trvať a ako bude gradovať. Musí si pamätať, ako nasledujú za sebou jednotlivé cviky a kedy presne má dať psovi povel tak, aby bol jeho pohyb zladený s hudbou. Je dobré, keď aj pes vie čo ho v choreografii čaká, aby pri vystúpení nezostal prekvapený a vedel si poradiť s náväznosťou jednotlivých cvikov. Doba, za ktorú toto psovod a pes zvládnu je veľmi individuálna - záleží na časových možnostiach psovoda, na jeho hudobnom a tanečnom nadaní, na jeho fantázií, na schopnosti zapamätať si zostavu, na temperamente a sústredenosti psa, na jeho schopnostiach učiť sa, a samozrejme na vzájomnom vzťahu oboch členov tanečného týmu.

Ak niekto začne chystať zostavu na poslednú chvíľu - povedzme týždeň-dva pred plánovaným vystúpením, nemôže očakávať okúzlujúci výsledok, zvlášť ak sa jedná o začiatočníka, ktorý sa ešte nevie vyrovnať s trémou. V tomto smere majú určitú výhodu skúsenejšie týmy, ktoré dokážu drobné nedostatky schovať v improvizácii.

Novú zostavu nestačí len vymyslieť a párkrát ju vyskúšať. Je treba ďalej s ňou pracovať a nechať ju určitý čas "dozrieť" (aj niekoľko mesiacov). Pokiaľ psovoda netlačí čas, môže dať dostatočný priestor svojej fantázii, vylepšiť niektoré pasáže zostavy, zaradiť nové cviky alebo ich varianty. Ďalej si môže pozorne všímať to, či jednotlivé cviky a ich kombinácie vyhovujú psovi, či mu ich prevedenie nerobí problém, môže zvážiť či nie je zostava príliš dlhá, alebo naopak či ju ešte nepredĺžiť. Má dostatok času pracovať na technickej stránke prdevedených cvikov a na svojom pohybe. Časový tlak naopak núti človeka cvičiť rýchlo celú zostavu, čo vedie k nepresnostiam už v samotnom tréningu, na súťaži potom k zbytočnej nervozite a môže to mať za následok až stratu radosti z cvičenia zo strany psa i psovoda, čo by bola určite škoda.

Pri nácviku hotovej choreografie je dôležité vyhnúť sa stereotypu. Je zbytočné cvičiť pokaždé celú zostavu. Pre psa je omnoho zábavnejšie cvičiť jednotlivé kratšie či dlhšie úseky, občas obohatené aj o prvky, ktoré do zostavy nepatria - pomôže to udržať jeho pozornosť. Takéto pasáže prvkov je dobré cvičiť bez hudby, hlavne ak sa člověk zameriava na ich technické prevedenie. Hudba síce pomôže dostať sa do rytmu, ale môže tak isto rozptylovať a nútiť psovoda "ponáhľať sa" z čoho vzniknú nepresnosti, hlavne v prípade ak pes ešte úplne nezvláda to, čo od neho psovod požaduje. Cvičenie rôznych pasáží (potom aj s hudobným doprovodom) pomôže aj psovodovi ľahšie si celú skladbu zapamätať podľa určitých orientačných bodov, naučí sa ju poznať nie len od začiatku dokonca ale aj "na preskáčku" či dokonca pozadu a v prípade výpadku (či už zo strany psa alebo psovoda) a nutnosti improvizácie pri vystúpení sa bez problémov opäť chytí pôvodnej línie choreografie.

Alena Smolíková

Choreografii vymýšlím většinou 3, někdy 2 týdny před závodem.

Když ji mám vymyšlenou, cvičím ji každý den až do závodů.

Choreografii pak při tréninku téměř nikdy neměním.

Při tréninku cvičím sestavu celou, a pak navíc sekvence, které nám nejdou. Většinou nemám možnost ji trénovat s hudbou, takže tu si pak pouštím jen sobě, abych se ji naučila a věděla kdy má přijít jaký cvik.

Kdybych ale měla více času a možností, určitě bych cvičila jinak :-)

Šimona Drábková

Na toto nemám jednotnou šablonu. Obecně se snažím na choreografii pracovat co nejdéle, ne vždy mám však tolik času, kolik bych si představovala. V průměru mívám sestavu připravenu asi 2 měsíce před soutěží.

Z toho vyplývá, že sestavu vždy také zhruba 2 měsíce cvičím. (Jednotlivé cviky samozřejmě psi již vesměs dopředu znají.)

Choreografii měním pouze pokud mám pocit, že některá část psa přestává bavit, nebo je z nějakého cviku nervózní. V tom případě udělám drobnou změnu, ale jinak do hotové choreografie při tréninku již téměř nezasahuji.

Choreografii cvičím se psem nejprve po částech bez hudby, poté celou bez hudby, nakonec celou s hudbou a před závodem se opět vracím k jednotlivým sekvencím, aby choreografie nezačala psa nudit. Hodně času trávím poslechem hudby a také učením vlastního pohybu na hudbu. Než začnu se psem cvičit celou sestavu, hudbu již mám naposlouchanou tak, že jsem schopna si ji při tréninku vybavit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama