Ptáme se expertů (Zpravodaj 1/2007)

20. března 2009 v 10:54 |  Ptáme se expertů

OTÁZKA: Jak ztěžujete jednotlivé nové cviky a jaký cvik je pro Vašeho psa nejobtížnější?


Šimona Drábková

Jednoduché cviky, jako je například otočka, bych ztížila nejprve tím, že absolutně nebudu ukazovat a pes provede cvik pouze na zvukový povel. Pokračovala bych tím, že já se mohu jakkoliv pohybovat a pes je stále schopen na slovní povel udělat otočku. Dále naučím psa dělat otočky na slovní povel ve vzdálenosti řekněme alespoň 3 metry ode mne a jako poslední krok bych byla ke psu zády a šla směrem od něj, přičemž pes by stále dělal ten určený cvik - otočky v tomto případě.

Konkrétní nejtěžší cvik budu asi těžko hledat. U každého z mých psů je těžké něco jiného.

Sára velice obtížně pracuje v pozici dál ode mne. Jedním z těžkých cviků bylo tedy např. odcouvání ode mne a poté přešlapování na místě ve vzdálenosti několika metrů. Z nynější doby bylo opravdu těžké naučit jí, aby když stojí na druhé straně židličky než já, kousek couvla, obrátila se o 180 stupňů, lehla si a pozadu se podplazila pod židličkou tak, aby skončila mezi mýma nohama. Tento cvik jsem měla rozfázovaný na několik částí a cvičila jej postupně minimálně měsíc a půl. Ve finále je to pak cvik na 2 sekundy a myslím, že nikoho ani nenapadne, že je nějak zvlášť těžký. Pro dobrmana ale fakt byl. Navíc čím je pes starší tím hůře se učí. Sára ve svých téměř devíti letech už nechápe tak rychle jako před třemi roky. Ale to je samozřejmě pochopitelné, má babička také nedokáže pochopit princip mobilního telefonu a nepřečte si ani zprávu a to celý život vedla výzkum a byla zakladatelkou Menzy u nás.

Beaerny, to je šašek, je pro něj nejtěžší, když nechápe, co po něm chci. Má tendence to vzdávat, když mi nerozumí. Oproti Sáře, která se snaží najít to, co po ní chci třeba na 100 pokusů, Beaerny to po chvíli vzdá a jde do útlumu. Ale pokud se tak nestane, je možné ho naučit téměř cokoliv. Nejtěžší je u něj obyčejné soustředění se na mne a ignorování rušivých vlivů z okolí. To je něco, na čem pracujeme stále, a jednou jsme nahoře jednou dole. Takže nejtěžší je pro Beaernyho obyčejná chůze u nohy, kdy ze mne ani na chvilku nespustí oči.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama