Ptáme se expertů (Zpravodaj 3/2005)

20. března 2009 v 9:09 |  Ptáme se expertů
OTÁZKA: Mému psovi se často stává, že se mu pletou povely a v přílišné horlivosti udělá víc cviků, než chci, nebo je udělá špatně. Místo aby seděl víc jak pět sekund, začne mi podávat pac, dělat trpaslíka, lehat si... Učila jsem ho nedávno obcouvávání psovoda a když mu teď dám při chůzi u nohy sebemenší podnět (zastavím se, otočím, zacouvám...), začne couvat okolo mě.

Zajímalo by mě, jak mu v tom zabránit, aniž bych ho odradila od cvičení.


Vanda Gregorová

Na přílišnou aktivitu mého psa (i když Brutus jí v poslední době moc netrpí) při cvičení se mi osvědčila následující věc: pokud se mi pejsek nesoustředí a dělá jeden cvik přes druhý, aniž by to po něm někdo chtěl, prostě ho na pár minut odložím a nevšímám si ho. Za tu dobu se většinou zklidní, a potom je schopný se na mě lépe fixovat a vnímat mě. Taky ho občas nechám nejdřív dělat cviky, které zrovna "nemusí" (myslím, že každý pes má více a méně oblíbené prvky), to ho vždy trochu uklidní.

Je mi ale jasné, že na každého psa platí něco jiného a co pomůže u mého chlupatce, u druhého se naprosto mine účinkem.

Helena Potfajová

U hyperaktívneho a hypersnaživého psa býva problém udržať jeho pozornosť. Takto temperamentní psi sa učia nové povely veľmi rýchlo a radi ich potom predvádzajú, ako píšeš aj bez povelu alebo na povel pre iný cvik. Velmi dôležité je okrem najrôznejších tanečných prvkov trénovať aj sústredenosť psa. Pri tréningu nedávaj psovi povely jeden za druhým, pokaždé nechávaj medzi jednotlivými cvikmi krátku pauzu, aby pes mal čas sústrediť sa na ďalší povel. To znamená, že pred každým cvikom bude pes v kľude, v polohe stoj, sadni alebo ľahni (záleží na tom aký cvik bude nasledovať). Ak ti v kľude nevydrží, zozačiatku si ho budeš musieť pridržiavať rukou (niekedy aj obidvomi =O). Ak pes za žiadnu cenu nechce zostať v kľude a stále sa snaží predviesť nejaký cvik (pretože o to predsa v dogdancingu ide), môžeš si pomôcť povelom "počkaj" alebo "kľud". Aj keď tento povel pes nepozná, za chvíľu pochopí, čo tým myslíš. Necvič stereotypné kombinácie cvikov, aby pes nikdy nevedel aký cvik bude nasledovať a bol nútený sa sústrediť na povel od teba. Ak dávaš povel na cvik, o ktorom vieš že mu robí problémy, neboj sa "manuálne" mu zabrániť v zlom prevedení cviku (to znamená chytiť si ho rovnako ako keď si s učením daného cviku začínala), alebo ho v prevádzaní nechceného cviku zastaviť, znovu ho dať do kľudu a žiadaný povel zopakovať.

Aby som bola konkrétna, píšeš, že pes nevydrží sedieť. Tak si milého psíka posaď, môžeš pridať aj povel "čakaj" alebo nejaký podobný a nechaj ho chvíľu sedieť - pri nohe alebo tesne pred sebou. Ak nevydrží 5 sekúnd, zo začiatku ho nechaj len toľko, čo vydrží a potom túto dobu postupne predlžuj. Potom ho búrlivo pochvál a pohraj sa s ním. Pes za chvílu pochopí, že aj sedenie v klude je určitý cvik, ktorý sa musí splniť. Ak zvládne sedieť v tvojej tesnej blízkosti, postupne sa skús vzďalovať. Ak nevydrží a zdvihne sa, alebo si začne zase vymýšlať cviky, vráť sa k nemu, znovu ho posaď a odíď na kratšiu vzdialenosť, prípadne ho nechaj sedieť kratší čas. A nezabudni na poriadnu pochvalu! Nejaký týždeň-dva sa sústreď len na toto cvičenie a úplne vypusť tréning ostatných cvikov. Potom ich postupne začni pridávať, ale vždy nechávaj rôzne dlhú pauzu a vracaj sa aj k pochvale psa za to, že vydrží v kľude.

Čo sa týka druhého problému, princíp je rovnaký - trénuj nejakú dobu len chôdzu pri nohe, s tým že sa pri tom budeš rôzne zastavovať, točiť, cúvať a psa si budeš pridržiavať pri nohe, aby si mu zabránila cúvať. Až bude zvládať držať sa pri nohe pri každom tvojom pohybe, začni občas pridávať povel k cúvaniu - ale nie príliš často! A striedaj ho s pohybom pri nohe, aby sa pes naučil tieto dva cviky stopercentne rozlišovať.

Prajem ti veľa trpezlivosti a úspechov pri tréningu.

Alena Smolíková

Pokud je pes při cvičení příliš horlivý a zbrklý, je dobré s ním cvičit když je unavený (např. po výcviku agility, po dlouhé procházce,...). Také bych rozhodně necvičila na hračku, která psa ještě víc rozruší, ale na pamlsek, který je pro psa hodně lákavý (salám, sýr...). Pak třeba při chůzi u nohy, když se zastavíš a pes tě začne obcouvávat, dáš mu hned pamlsek před čumák a tím mu v tom vlastně zabráníš, protože pes si bude chtít pamlsek vzít. Pochválíš ho, pak pokračuješ v chůzi a několikrát to zopakuješ. Také je dobré občas psa odložit, nechat ho být a po chvíli pokračovat. Chce to hlavně trpělivost a neztrácet chuť do cvičení. Přeci jen je lepší pes, který je do všeho hrr, než pes, který se musí k cvičení přemlouvat.

Šimona Drábková

Pokud se mám vyjádřit k tomuto problému, nejprve bych ráda podotkla, že každý pes je osobnost, a co platí na jednoho, neplatí na druhého. Mými radami se proto nesmíte řídit bezhlavě, ale vždy brát v úvahu jedinečnost povahy vašeho psa.

V prvé řadě musíte hledat chybu v sobě - téměř vždy bývá chyba na straně psovoda.

Zeptejte se sami sebe:

Cvičím se psem ve vhodnou dobu?
Pes může být psychicky unavený, ale fyzických sil mít ještě dost. (Dogdancing je velmi psychicky náročný.) Nebo zvláště mladí temperamentní psi, bývají tak natěšení z toho, že budou cvičit, že to opět psychicky nezvládají. Proto je potřeba se s nimi před cvičením projít, nechat je proběhnout s kamarádem nebo za aportem, atd. Prostě "odčerpat" přebytek fyzických sil.

Cvičím na vhodném místě?
Pokud cvičíte se začínajícím psem, nebo psem, jež musí sledovat za každé situace vše okolo v rušném prostředí, nesoustředí se třeba pouze na vás, ale stíhá sledovat kolemjedoucí auta, hrající si psy, procházející lidi, atd. Není se potom čemu divit, že nestíhá vnímat, co přesně po něm chcete. Ví, že se cvičí dogdancing, tak dělá cviky dogdancing…

Ví pes co po něm chci?
Další chybou může být to, že psovod ještě psovi neupevní jeden cvik a už ho učí další tři naráz. Někteří psi, když nevědí co po nich chcete, nabídnou prostě to co umí. A vyberte si. Proto je třeba cvik docvičit do konce, upevnit a pak teprve přidávat další.

Vím já co po psovi chci (budu chtít), mám na cvičení náladu?
Vypadá to jako hloupá otázka, ale jsou psovodi, jež nemají připravenou koncepci tréninku a chtějí po psovi to, co je právě napadne. Pokud sami dopředu nevíte co budete chtít, aby pes předvedl za následující cvik, pes to cítí. Nedivte se mu, že si pak dělá co chce, vždyť vy to děláte také.
A psi reagují na vaši náladu. Rozpoznají, že jste myšlenkami jinde, ačkoliv tu hrajete divadlo, že se soustředíte pouze na výcvik.

Nejsou situace, kdy si pes může dělat co chce?
Tím narážím na situace, kdy psovod nemá připravenu choreografii, nebo se v ní při vystoupení ztratí a je rád, že pes alespoň něco dělá. Pokud pes získá zkušenost, že může někdy provádět cviky pro něž se sám rozhodne, zapamatuje si to.
Konec otázek, předpokládám, že pes je připraven na výcvik v ideálním prostředí a vy máte naplánováno, co budete cvičit a soustředíte se pouze na psa. Přesto pes dělá více cviků najednou, nebo dělá jiné cviky než by měl.
Záleží na typu psa. Pokud máte psa tvrdšího charakteru, můžete mu dát (např. slovem ne) najevo, že to, co předvádí, není to, co po něm chcete.
U měkčích povah ho za takovéto cvičení nechvalte a u opravdu citlivých psů odveďte pozornost jinam, dejte psu pauzu a za chvilku to zkuste znovu.

Chvilka pauzy je dobrým lékem pro téměř každého psa - "maniakům" to podejte způsobem: zlobíš, tak si běž lehnout na místo a máš po zábavě. Citlivým psům: odpočiň si chvíli; a ještě citlivějším psům: pojď si lehnout, budu tě drbat.

Ještě bych zde ráda napsala, že u psů jež už nějakou dobu cvičí nastává problém zůstat stát, ležet, sedět. Když jste s dogdancingem začínali, nebyl to problém, že? Ale zkuste teď po roce cvičení nechat psa udělat sud, pár otoček, nějaký přeskok a pak v klidu stát. Je dost možné, že to pes nezvládne. Musíte ho zpátky naučit udělat jeden cvik a být chvíli v klidu, druhý cvik a opět do klidu.

Často nechávám psy např. nekontrolovaně válet jeden sud za druhým, místo požadovaných třech, pes jich udělá pět. Místo dvou otoček udělá hned tři. Chcete, aby odcouval tři metry a on, než ho dokážete zastavit, už je 6 metrů od vás a tak dále.

I z toho pak vzniká zbytečná horlivost psa.

A nezapomeňte na stereotyp, pokud po psovi nějakou dobu pokaždé, když se zastavíte, chcete aby např. zvednul packu, nedivte se že to za chvíli už nedokáže jinak. Zastavení se všemi čtyřmi packami na zemi je najednou problém.

Přeji vám hodně trpělivosti s příliš aktivními miláčky. A berte to z té lepší stránky, horlivost se vždycky dá nějak zkorigovat, laxnost a nechuť už se napravuje mnohem hůř.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama