Vytváření choreografie (Psí sporty 1/2009)

12. března 2009 v 15:23 | Katka Lerlová & Way |  Příprava na závody
Hodně lidí nejezdí na soutěže, protože se jim nedaří vytvořit choreografii. Přitom z příprav na závod to je mezi vymýšlením, trénováním a vylepšováním všech možný triků to nejjednodušší, protože k tomu stačí jen fantazie.

Když se rozhodnu, že pojedu na závody, nejdříve si vyberu divizi, ve které bych chtěla vystupovat. Od toho se totiž odvíjí výběr hudby, tvorba kostýmu i použité cviky. V Musical Dressage je důležité, aby pes uměl měnit tempo i v klusu, podle hudbu buď klusat při zemi a rychle, nebo vykopávat přední nohy vysoko do vzduchu, což se hodí k pomalejšímu rytmu. Člověk musí mít přesně vyměřený rytmus, kterým pes dokáže couvat, obíhat nebo se točit. Heelwork to Music vychází z anglické obedience, takže je důležité si uvědomit, že náplní téhle divize je chůze u nohy dopředu, dozadu, do boku, točení se na místě neboli pivoty, a to ve všech možných heel pozicích (dohromady jich je osm). Pro Freestyle se zase nejvíc hodí pes, který má celou škálu akčních cviků nebo zajímavých póz, rád obíhá i skáče. Zároveň psovoda by mělo bavit vymýšlení kostýmu a práce s rekvizitami. Pro Tanec je velmi vhodný pes, který umí pracovat samostatně a nevyruší ho, když psovod začne dělat nejrůznější taneční kreace.


Výběr hudby u mě představuje nejdelší období při tvorbě sestavy. Mám v počítači nahraná nejrůznější CD s hudbou, kterou mám naposlouchanou, takže podle tématu si procházím písničky jednu po druhé, až mi jich zbude několik, u kterých si zkouším představit i cviky. V téhle fázi mi ještě pár písniček vypadne, protože zjistím, že se mi sice daří vymyslet cviky, ale není to nic výjimečného. Několikrát také vyrazím s MP3 na procházku a zkouším se psem cvičit na hudbu, abych měla představu, jestli pes vůbec cviky stíhá, většinou jen tak improvizuji.

Když vybírám cviky pro Musical Dressage nebo Heelwork to Music, postupuji tak, že se nejdříve snažím obsadit stěžejní místa skladby, například refrénech by měly být tématicky podobné cviky. Například poprvé jednoduchý slalom mezi nohama dopředu, podruhé dozadu a nakonec do strany. Potom je důležité vymyslet zajímavý začátek, který má zaujmout rozhodčí, i gradující konec, který je má definitivně přesvědčit o kvalitách vystupujícího týmu. Osobně mám třeba ráda začátky, kdy psovod nic neukazuje, je třeba i zády k psovi nebo publiku, a pes cvičí sám. V sestavě Fantoma opery jsem například stála v rohu a Way se ke mně z prostředku plochy připlazil. Na konec naopak zařazuji technicky obtížné prvky, může to být chůze na zadních, nebo grandiózní skoky.

Obecně by cviky měly vystihovat hudbu, odpovídat celkovému námětu sestavy a pes by měl zároveň naplnit svoje fyzické možnosti. Při umisťování cviků je dobré dbát několika pravidel. Není například dobré opakovat cvik stále dokola, pokud ho pes nepředvádí nějakým originálním způsobem, a i tak je dobré s ním šetřit. Měli byste respektovat hudbu a její témata - kde se mění téma je dobré i změnit cvik. Pro zaujmutí publika je dobré uvědomit si i načasování a zkombinovat dva odlišné cviky, například převalení se a skok, pózu a rychlý běh. Konečnou podobu sestavy doporučuji napsat si na papír, pokud možno i s odpovídajícími body v hudbě. Když sestavu vymýšlíte, může se vám zdát umístění jednotlivých cviků logické, ale pokud se budete chtít k sestavě po čase vrátit, nemusí se vám podařit vystoupení zrekonstruovat. Jakmile mám cviky zapsány, už obvykle jen doupravuji jejich umístění vzhledem k publiku a porotě, neměli byste zapomínat, že co porota neuvidí ani nemůže hodnotit.

Je dobré nenechat se při vymýšlení choreografie omezovat tím, co pes už umí, nebo co se na soutěži očekává, a zůstat otevřený novým možnostem. Při vymýšlení freestyle sestavy Šerifa a lupiče jsem postupovala opačně - dlouho jsem měla v hlavě příběh, který bychom mohli s Wayem sehrát, a vymýšlela jsem i vhodné cviky - "boxování" místo podávání tlapek, honičku, válení se po zemi, kdy mě Way přeskakoval, pokusy o zašlápnutí psa, který uniká válením sudů… Hodiny jsem pak trávila procházením country hudby, než jsem konečně našla dokonalou písničku Rawhide od Frankieho Laine. Práskání bičem jsem mohla využít jako výstřely z pistole a Waye jsem tak na dálku před zraky diváků "zastřelila".

Podobně tomu bylo i s taneční sestavou, kdy jsem měla vymyšlené cviky na jednotlivé taneční rytmy (cha-cha, samba, rumba) a skladbu jsem vytvořila prostříháním tří tanečních písniček. I s touto sestavou jsem vyhrála závod začátečníků. Záznam obou soutěží můžete najít na mých internetových stránkách www.lerl.info/dogdancing.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama